Včelaření, aneb společenský užitek, ale i zábava
Nejdříve něco z historie.
Med byl hlavním a nejrozšířenějším sladidlem v evropské kuchyni prakticky až do zavedení průmyslové výroby cukru.
Sběr medu zobrazují jeskynní malby ve Španělsku z konce starší doby kamenné. Nejznámější je skalní kresba objevená v Pavoučí jeskyni (Cueva de la Araña) v Bicorp u Valencie stará 12 tisíc let. V zemích Blízkého východu je doložen chov včel v hliněných džbánech už v období 5.000 let př.n.l. a takto se tam včely chovají dodnes.
Středověk
Z 9. století se dochovala zpráva arabských cestovatelů Ibn Rusta a Ibn Mahmuda Gordiziho, že poddaní knížete Svatopluka chovají včely v dřevěných nádobách a z medu vyrábějí opojný nápoj.
V latinských listech církevních a světských hodnostářů přemyslovské doby se často zmiňuje včelaření jako součást ekonomické hodnoty poddanského území. Olomoucký biskup Bruno ve svých listinách rozlišoval včely v lese a při usedlostech. V r. 1267 nechal zřídit zahrady pro včely ve Svitavách, Mohelnici a Kelči.
Ve 14. století přišla ze sousedních německých zemí technologická novinka „hromadná těžba“ medu a vosku z lesních brtí. Brtníci organizovaným způsobem šplhali po stromech a z dutin, včelami obsazených, vylamovali části medných plástů. Král a císař Karel IV. vydal první patent týkající se včelařství v norimberské oblasti. Tento patent se stal vzorovým pro podobné listiny i v českých zemích.
Ve středověku si společnost včelařů velmi vážila, včelaři měli vlastní cechy, mohli nosit zbraň, měli zvláštní práva a vlastní, tzv. včelařský soud.
Postupně převažoval chov v přenosných úlech v blízkosti obydlí nad brtnictvím. Nejjednodušším typem úlu byly kláty, které se zhotovovaly z ručně vydlabaných částí kmenů. Dalším používaným materiálem byla sláma, rákos, palach nebo proutí. Následným vývojovým stupněm byla v 18. století kruhová košnice.
18. století
Dne 8. dubna 1775 podepsala rakouská císařovna Marie Terezie (1740-1780) včelařský patent pro Moravu. Tímto právním dokumentem, který si podržel platnost až do r. 1950, se mj. ustavila včelařská škola ve Starém Brně, držitelé včelstev byli zbaveni jakýchkoliv daňových břemen a svým způsobem i nevolnických povinností. Císař Josef II. (1780-1790) uložil farářům rozumět selskému hospodaření. Včelaření se stalo součástí vzdělávání v kněžských seminářích. Průkopníky lidového včelaření se tak stávali především venkovští kněží.
Kláty i koše měly jednu nevýhodu: prohlídka včelstva nebyla možná bez narušení nebo zničení díla. Švýcarský chovatel včel François Huber hledal řešení v konstrukci tzv. Huberova rámkového úlu, do kterého bylo možné nahlédnout.
19. století
19. století, coby století vynálezů a velkých objevů, se takto projevilo i v chovu včel. Slezan Jan Dzierzon v r. 1845 veřejně pojednal o svém objevu – partenogenezi trubců. Také zdokonalil Huberův úl tak, že nechal včely stavět plásty na laťky volně uložené u stropu úlu. Brněnský včelař baron A. Beylepsch dále zdokonalil Dzierzoňův systém tím, že uzavřel včelí plást do dřevěného rámku.
R. 1852 patentoval objev „včelí mezery“ americký včelař Lorenzo Langstroth. Ze „včelí mezery“ vychází konstrukce úlu, která nese jméno objevitele. Langstrotův úlový systém je dnes známý v celém světě.
Pro včelaře především na Moravě a ve Slezsku byl významným datem 24. listopad 1854. V Ditrichštejnském paláci (nyní Moravské muzeum) v Brně byl ustaven včelařský odbor pro Moravu a Slezsko. V září r. 1865 major rakouské armády Franz von Hruschka předvedl v Brně na sjezdu rakouských a německých včelařů svůj důležitý vynález medomet. Rok 1866 dal vzniknout úlu zvanému Moravský stojan, rámkové míře 39x24 a v tomtéž roce se narodil František Adamec. Stolařský mistr Johannes Mehring zhotovil umělou mezistěnu ze včelího vosku. V r. 1867 se o ní dovídá včelařská veřejnost v Brně a v tomtéž roce 30. září vychází první číslo proslulého časopisu Včela brněnská.
20. století
Na začátku 20. století se včelaři začali více zajímat o včelí nákazy. Jednalo se především o varroázu, nosematózu a mor včelího plodu.
Významnou postavou přelomu 19. a 20. století byl už zmíněný František Adamec. Věnoval značné úsilí propagaci Langstrothova úlu. Výsledkem jeho snahy byl nakonec kompromis, kdy se za obecnou rámkovou míru začal považovat rozměr 39 × 24 cm. Ačkoliv byla tato míra používaná už od r. 1866 v tzv. Moravském stojanu, nesou rozměry rámku označení „Adamcova míra“. Z Langstrotova systému se ujala pouze myšlenka shora přístupného úlu.
V meziválečném období první republiky všechny složky včelařství byly vedeny snahou o zvýšení odbytu medu. Med začal být prezentován nejen jako do té doby uznávaný lék, ale též jako výživná potravina. Nabyté zkušenosti vedly v r. 1938 v Brně k založení Ústředny medu – odbytového družstva. Nacistická okupace o rok později znamenala útlum a zastavení dalšího rozvoje včelařského spolkového a hospodářského života.
Poválečná obnova organizovaného včelaření byla v českých zemích poznamenána řevnivostí a nejednotou. Nástupem komunismu byla celá zbývající struktura zrušena. 4. dubna 1949 byly ustaveny nesvéprávné základní organizace řízené přes krajské orgány ústředím Zemědělské jednoty. Atmosféru té doby ilustruje oficiální názor orgánu státní moci z r. 1953: „…z důvodů státně-politických tak důležité národně hospodářské odvětví, kterým je včelařství, nemůže trvale zůstat v soukromých rukou.“ Tehdejší ředitel včelařského výzkumu prof. Jaroslav Svoboda vynaložil velké úsilí za využití konexí na ministerstvu, aby odvrátil hrozbu absurdního znárodnění včelstev. Charakteristickým znakem jednotně organizovaného včelaření v 2. polovině 20. století bylo zavádění velkovčelínů. Od r. 1949 ve státních lesích, r. 1950 v zemědělských družstvech a r. 1951 nastátních statcích. V r. 1956 předvedla stolárna družstva v Brně svůj první kočovný vůz. Byla to odpověď na tzv. „celospolečenskou objednávku opylování rostlinstva“ a součást výzvy „Včelaři na kola!“
Šedesátá léta se stala počátkem intenzivní plemenářská práce zejména uplatňováním inseminace včelích matek.
Sedmdesátá a osmdesátá léta byla v Československu ve znamení počátku včelaření v nízkonástavkových prostorových úlech. Díky průkopníkům Valentovi, Boháčovi a Dr.Ptáčkovi začínají včelaři s chovem silných včelstev. Byl navržen zdokonalený Langstrotův úl s čtvercovým půdorysem - tenkostěnný nástavkový úl Optimal.
V listopadu 1980 vznikl v Brně kolem Dr.Ptáčka Kroužek nízkonástavkového včelaření, který sdružoval členy se zájmem o jednoduché postupy ošetřování včelstev v prostornějších úlech - bez rozdílu rozměrů a provedení.
22. června 1990 byl zaregistrován Český svaz včelařů jako občanské sdružení chovatelů včel (fyzické i právnické osoby) a příznivců včelařství.
Další organizace sdružující včelaře byla založena 8. 12. 2000 v Praze pod názvem Pracovní společnost nástavkových včelařů (PSNV-CZ). Svým programem se přihlásila do velké rodiny evropských společností nástavkových včelařů.
Organizace včelařství v Česku
V Česku se chovem včel zabývalo v roce 2014 téměř 53.000 včelařů ošetřujících 518.000 včelstev. V současnosti Český svaz včelařů eviduje okolo 50 tisíc členů, což představuje 98 % všech včelařů v naší republice. Česko tak patří mezi státy s nejvyšší organizovaností chovatelů včel na světě.
Čeští organizovaní včelaři chovají zhruba půl milionu včelstev. To je 97 procent celkového počtu včelstev evidovaných na území Česka.
ČSV prostřednictvím okresních výborů koordinuje činnost základních organizací na úrovni jednotlivých obcí nebo skupin obcí.[2]
Pracovní společnost nástavkových včelařů ČR (PSNV-CZ) je organizace sdružující včelaře, kteří uplatňují chov v nástavkových úlech nejčastěji v Langstrothově systému.
Uvedené spolky nejsou vnímány jako konkurenční, jejich členská základna se překrývá.
V České republice je včela zařazena mezi hospodářská zvířata. Z tohoto pohledu se na chov včel vztahují obecně závazné právní předpisy. Včelařství jako obor patří do kompetence Ministerstva zemědělství ČR.
Ale i Nejdek má svoji Základní organizaci, která sdružuje přibližně pět desítek včelařů. www.vcelari-nejdek.cz/. Na těchto stránkách je mnoho užitečných informací, nejenom jak se stát členem....
zdroj Wikipedie